Zdobnější diář za pár kaček

Jak se blížil Štědrý den, chtěl jsem vyřešit dárky. Jedním z nich byl také diář. Jak jsem chodil po různých obchodech, běželo mi hlavou: "Najít pěkný, účelný a skladný diář dnes nebude problém," a nechával jsem si to jako příjemnou třešničku na dortu. Jenže pak se staly dvě věci: nemohl jsem koupit diář za čtyři sta korun, protože bych za dárky pro danou osobu dohromady utratil moc, a to by úplně pokazilo celý dárek; zároveň jsem ale žádný vhodný diář v žádné cenové kategorii nenašel: byly buď ošklivé, velké nebo měly zvláštně uspořádané stránky. Aby toho nebylo málo, tohle byl dárek, který jsem skutečně musel koupit. Zachvátila mě panika.

Usoudil jsem, že buď koupím nejobyčejnější diář formátu A6, na který narazím, s tím, že ho upravím, nebo nějaký formálněji vypadající levný diář, který budu moci nechat, jak je. Obyčejný neměli, a tak jsem koupil ten formálně vypadající.

Oproti tomuto náhledu měl navíc oblé rohy.

Pár dní se mi zdálo, že je to dobré a že mám dárky vyřešené. Ale jeden večer jsem se na diář podíval a hlavou mi problesklo, že takovou vobludnost skutečně nikomu dát nemůžu. Druhý den jsem tedy diář rozlepil, respektive spíš opatrně odtrhl desky od jejich obsahu, a jal jsem se je potáhnout látkou. Látku jsem vzal takzvaně "patchworkovou" (myslím, že byste ji v klidu koupili dostatečné množství do padesáti korun a diáře by z toho byly tak tři). Chtěl jsem mít jistotu, že mi neprosákne příliš mnoho lepidla na textil, a tak jsem na látku ještě nažehlil jakousi prastarou vložku. Lepidlo jsem vždy pečlivě rozetřel a desky k látce lepil postupně (jedno křídlo, hřbet a druhé křídlo, levý kraj, pravý kraj, vršek, spodek).

Fotografie jsou opět pořízeny starým telefonem. Na ilustraci však, dle mého soudu, stačí.

Obsah desek, čili diář bez desek, samozřejmě nejde přilepit zpátky jenom tak, protože odtržený papír je různě pokrčený a zkrátka nevzhledný. Nejsnazší řešení je vzít bílou čtvrtku (stejně bílou jako papír) a nejprve ji přilepit na volný pokrčený list, který má ukotvit desky. Totéž opakovat na druhé straně a pak diář vlepit do desek. Já jsem neměl k disposici dostatečně kvalitní čtvrtku stejné barvy, a tak jsem raději zvolil barevné čtvrtky.

Ačkoliv to asi není vidět, látka má na sobě zlatý tisk

Samozřejmě je možné přidat stuhu jako záložku, případně papírovou kapsičku, jak je to teď moderní. Protože jsem měl doma látky, lepidlo i čtvrtky, stálo mě to skutečně jen diář a čas, avšak i při pořízení všech nutných pomůcek jsme, myslím, pořád poměrně daleko od ceny diářů značky Paperblank, přitom ale máme desky přibližně stejně hezké.