čtvrtek 19. května 2016

"Chlape, ty vůbec nežiješ!"

Člověk v životě slyší spoustu věcí, třeba i to, že "vůbec nežije," a přestože někdy je to k smíchu, protože za větou se skrývá mnohem povrchnější tvrzení: "Kdo nestrávil mládí zpitý do němoty, vůbec nežije," jindy si takovou výtku musí říci sám.

Jeden se podle křesťanského výkladu světa konečně chystá stát člověkem, ale se svou druhou polovičkou, která je k tomu třeba, našel v kalendáři jeden společný víkend až po šesti týdnech. Čas se proměnil v řešeto nesčetných "muset", "měl bych", "bylo by dobré", jejichž přítomnost spolehlivě vytlačila všechno ostatní. Šlo to celkem pozvolna: znovu aktivní blog, kam bych byl rád napsal už asi deset článků; komentování či přispívání na Krevetu; práce na aktuálním videoherním projektu; škola a někde průběžně vídání známých, čas "jen tak čumět z okna" nebo si pustit ducha povznášející film. Filmy se vůbec proměnily spíš ve výplach mozku, aby člověk chvíli neřešil tunu věcí, která na člověku leží jako krajta královská a zachoval si alespoň masku živého tvora. Zkrátka, aby zítřek přežil.

Velmi příznačné jsou lístečky na stole. Je celkem jedno, kolik se toho během dne či týdne udělá, na konci dne a týdne tam opět stojí zhusta vypsaný seznam věcí, které by bylo záhodno udělat. Nejsou to tak úplně nesmysly, ale přece se život proměnil v jakousi Sisyfovskou práci, kde se sice nevalí balvan, ale dobíhá vlak, popřípadě se v něm právě jede, jenže člověk, který sedí ve vlaku, se přemisťuje někam, kde má něco udělat, byť by to třeba bylo pouze koukání do mraků, ale rozhodně tam ještě není. Snad se může občas vyklonit z okna. Každopádně pořád jede a jede. Ale... co když se vlak převrhne?

...

A mimochodem, ten jeden volný víkend byl skvělý.




4 komentářů:

phob řekl(a)...

zajimava uvaha... a je fajn, ze sis konecne udelal volny vikend :)... ja uz si delam volne vikendy porad... protoze bez toho bych neumel nejak existovat...

jen tak dale, a doufam, ze se nekdy konecne pridas na nejaky volny vikend... :)

Naoki-Keiko řekl(a)...

Když se vlak převrhne, nabízejí se nám následující možnosti- cestující v něm zahyne pod tíhou povinností, které díky kolapsu vlaku nebyl schopen vykonat. V druhém případě, cestující přežije a od svých povinností (i to koukání do mraků) uteče, následně je však dohnán společností ke svému zániku či je donucen nastoupit opět do znovu opraveného vlaku.
Já si vyplachuji mozek některými činnostmi ve škole nebo v práci. Jak hluboko jsem klesla...

Firejs řekl(a)...

Já jsem tedy rád, že se takhle necítím...

Zatím se mi daří dobře kombinovat kariéru, rozbíhající se podnikání a aktivní i neaktivní poflakování. I když bez výhružných dopisů od úřadů, daní, debilních formulářů na několika stranách a spousty podobných nesmyslů bych se obešel. Samozřejmě si toho postupně nakládám více a více, ale hezky pomaloučku po lehoučku aby si tělo i mysl zvykla.

Navíc mám za sebou dlouhé období, kdy jsem neměl celé dny co dělat.
A to bylo teprve peklo.

Takže tobě přeji abys tohle hektické období překonal. Jen pozor - až škrtneš nějaký úkol - tak za něj hned nenapiš další anebo hůře - dva. Prostě to zkus systematicky pročistit a nepřidávej další položky. Zkus to. :)



Likandro řekl(a)...

Děkuji za komentáře. :-)

Phob: Snad na častější víkendy taky časem dojde. Teď je trochu chaos kolem životních změn, ale věřím, že se to ustálí (fakt se snažím tomu jít naproti) a pak nebude problém ani přidat se na víkend. :-)

Naoki-Keiko: Vlak se zatím nepřevrhnul, ač měl na kahánku. Nicméně věřím, že převrhnutí není nutně konec. Může být, ale taky je to znamení "STOP" a možnost změnit svůj život na základě objektivně uznatelného problému: duševního zhroucení diagnostikovaného lékařem. Asi by následovala dlouhodobější denní terapie s cílem přehodnotit život a dát se nějak do kupy.
Práce může být na výplach také dobrá, ale jen některá. Se školou se mi to skutečně nedaří, na to už je moc úzce specialisovaná a příliš duševně náročná.

Firejs: Určitě buď rád, já jsem taky rád, že se tak necítíš. :-) Být tebou si na to postupné nakládání dávám pozor. Ono je to postupně, postupně a než se rozkoukáš, je toho moc. Ještě tak dva roky zpátky, tři určitě, jsem na duchovní klid a odpočinek měl času habaděj. :-) Ztratil se právě kvůli postupnému nakládání. Teď jde jen o to dovést pár posledních vagonů do cíle a zařídit si věci zas trochu jinak, snad rozumněji.
K peklu z nicnedělání, to je hrozně príma motiv. Měl jsem (mimo jiné) o tom bakalářku. Schopenhauer k tomu má zajímavé myšlenky. Je to sice depresivní, ale je pozoruhodné, že má člověk potřebu se pořád za něčím pachtit a když náhodou nic k pachtění nemá, tak se začne kousat nudou a vynaloží velké úsilí k tomu, aby se za něčím pachtit mohl. Samozřejmě ne každý, ne pořád, ale když se kouknu kolem sebe, tak to na většinu lidí sedí.
Za přání moc děkuji. Celkem se to daří postupně všechno udolat. :-) Lísteček už je poměrně prázdný a jestli se něčím plní, tak už vesměs celkem pěknýma a příjemnýma věcma. :-)
Mnoho zdaru i tobě a nepřežeň to s tím nákladem. ;-)