pátek 17. ledna 2014

Na sexu závislá – díl první a druhý

Na úvod je nutno říct, že jsem film shlédl převážně kvůli kamarádovi, který naznal, že by potřeboval k přijímačkám na uměleckou školu vidět něco odvážného, což jinými slovy znamená, že bych se na film sám od sebe nevydal. Jelikož jsem od filmu čekal převážně oplzlé a nic neříkající scény, o to větším překvapením bylo, jak geniální to celé je.

Klíčem k porozumění celému filmu je scéna, kde světácký intelektuál vysvětluje, že někdy se zdají i ti největší a nejskvělejší klasikové prázdní a jaloví, a že to je ten správný moment, kdy se má člověk pokusit změnit perspektivu. Jistě není náhodou, že tato pasáž se ve filmu objeví právě tehdy, když člověk nabude dojmu, že snímek je samoúčelný a prázdný. Věřím, že se shodneme, že opakem prázdnoty a jalovosti je plnost a hloubka. Tyto kvality pak filmu můžeme připsat tehdy, když najdeme takový výkladový princip, který je jednak positivní v tom smyslu, že přináší nějaké sdělení, a jednak ukotvuje všechny rysy daného snímku. V daném případě jsou těmi hlavními rysy pravděpodobně postava na sexu závislé ženy, předvedení celé řady sexuálních praktik a deliktů, a postava intelektuála. Pokusím se projít některé možné výkladové perspektivy.

Mnoho lidí v diskusích tvrdí, že film se umě vymezuje proti většinové společnosti, proti úzkoprsému měšťáctví a předsudkům. I když by bylo lákavé tuto tezi přijmout, chybí jí jakékoliv positivní sdělení, pokud bychom za takové nepokládali poměrně prvoplánové: „Koukej, věci jsou složitější.“ Hloubka sama! Není snad právě v postavě intelektuála představený chytrák a měšťák dnešního střihu? Tedy za předpokladu, že si nevyložíme závěr filmu jako vtip, což se nabízí. Ovšem, shodit něco, co se nehodí do krámu, jako vtip, to dovede každý.

Můžeme zkusit jiný výkladový princip, který je opět abstraktní, což znamená, že se k filmu vztahuje poněkud volně. Je založený na výkladu o dobru a zlu v knize Jana Sokola Etika a život. Celé dění lze pojmout jako různé podoby zla ve světě. Zlo pocházející od přirozenosti, které zkrátka je, a není ani dobré, ani špatné, protože jako cele nezávislé na člověku, nemá jemu podobné vlastnosti. Narodit se s poruchou chování může být takovým zlem. Stejně tak přirozená smrt člověka. Dalším typem zla, který ve filmu nalézáme, jsou fysické bolesti způsobené druhým člověkem: mučení, zabití atp. V zásadě se pojí s krutostí, závistí a mstivostí, což jsou opět motivy, které ve filmu zaznívají dokonce zcela explicitně v závěrečné rekapitulaci příběhu hlavní hrdinky. Třetím typem zla je jakési chladné až neadresné ubližování: sobectví, lhostejnost. Člověk pak nebere vážně druhého člověka, ten druhý pro něj nic neznamená. Oběť je jen prostředkem k dosažení cíle. Zde je to například zneužívání mužů k dosažení slasti bez ohledu na jejich život. Posledním typem zla je cosi jako podvod a lež, tedy zlo nenásilné. Poškozuje lidské vztahy a důvěru, ovšem jen tehdy, když jsme uvěřili dobrému hráči. Tento typ zla se pak objevuje v úplném závěru filmu, když se pan asexuální intelektuál vybarví a začíná si vynucovat pohlavní styk se ženou, která ho o malou chvíli předtím označí za svého úplně prvního opravdového přítele (kamaráda). Zajímavé je, že poslední typ zla (lest) se obecně pokládá za horší než ty předtím, a že to tak působí i ve filmu. Bylo by báječné, kdyby právě tohle bylo hlavní poselství filmu. Ale podobné věci najdeme v každém filmu, kde se řeší vztahy mezi lidmi a tragické životní příběhy. Tento výklad není schopný ospravedlnit ani postavu na sexu závislé ženy, ani otevřené a zdlouhavé sexuální scény.

Zkusme se teď postavit „na zem“, oprostit se od intelektuálních výkladových rámců, a film zhodnotit přímo z něho samého, tedy vytáhnout z něho argumentaci a nějaký jasnější smysl bez odhlížení k abstraktním stavbám. Z tohoto úhlu pohledu bychom za to nejdůležitější považovali několik posledních minut filmu, kdy dochází k proměně hlavní postavy. Je to poprvé v životě, kdy někomu pověděla celý svůj příběh (v příběhu to trvalo celou noc, v reálu čtyři a půl hodiny). Ze závěrečného dialogu pro diváka plyne, že tato postava přehodnotila svůj život, zaujala jinou perspektivu, odhlédla od problémů, v jakých se brodila. Přijala svou přirozenost a svou duši, kterou přirovnala ke stromu na skále, který roste a zelená se, přestože je od větru celý nakloněný. Rozhodla se žít svůj život dobře a spořádaně, přestože její přirozenost jí dosud nedovolila odolat okolním svodům, stejně jako přirozenost nedovolila stromu na skále, aby byl chráněn před silným větrem. A bylo to právě její vyprávění, první skutečná terapie, co jí umožnilo takovéhle přehodnocení a nalezení sebe sama, přiznání si toho, že má problém, se kterým lze něco dělat. Takovéhle nalezení vlastní identity by jistě bylo o poznání méně důrazné, kdyby se netýkalo člověka s přirozeným handicapem, ba dokonce by pro někoho možná vůbec nevyznělo, kdyby na důkaz takového tvrzení hrdinka nezačala bránit vlastní počestnost výstřelem, totiž vraždou. Navíc se v kontrastu se zavražděným intelektuálem ukazuje, že zatímco on vedl celý život spořádaně, byl ve výsledku nespokojený a nikdy se úplně nepřijal. A v tomto smyslu lze skutečně tvrdit, že film zahrnuje určitou kritiku spořádaných měšťáků, kteří jsou pod povrchem snad ještě zkaženější a lstivější než otevření násilníci – ale upřímně, neviděl jsem jedinou recenzi, jediný komentář, v němž by zaznělo něco alespoň trochu podobného. Protože myšlenka, že nejprve je třeba přijmout sebe sama, a pak teprve žít, není marná, jsme znovu v pokušení přijmout tento výklad jako perspektivu, z níž film dává smysl. I tento výkladový rámec se mi ovšem jeví jako lichý.

Poslední výklad se dobře doplňuje se dvěma předchozími. Dává smysl ukázat, že všechno, co hlavní hrdinka dělala, dělala špatně. Má smysl ukázat, že i lidé na první pohled čistí jako bílé lilie mohou být nakonec odpornější než všechno to skotačení a řádění, kterého se hlavní hrdinka dopouštěla. V tomto smyslu se tedy opět jedná o kritiku většinové společnosti. Ale něco takového lze zřejmě udělat i bez půlhodinových scén, v nichž se postavy svazují, plácají se po zadku jezdeckým bičíkem namočeným ve vodě a vlastnoručně vyrobenou důtkou. Pokud přijmeme náš výše uvedený výkladový rámec, pak je jediným smyslem těchto "sadomasochistických" (BDSM) scén ukázat, že žena je závislá na sexu do té míry, že zanedbává důležité, ba pro ženu kardinální životní povinnosti: starost o vlastní dítě; což je hlavním znakem závislosti. Doopravdy není žádný opodstatnitelný důvod k tomu, aby byl divákovi detailně popsán postup, jak přivázat člověka k pohovce tak, aby se bičovalo tím správným způsobem; rozuměj, tím správným podle sadistického jedince. Pro příběh to není podstatné. Podobných “výplní” je ve filmu mnoho, takže člověk může, a to předně u druhého dílu, přemýšlet, jestli celý film není takovou jednou velkou výplní. Výplní mezi příchodem do kina a odchodem z kina. Takže i kdybychom přijali výklad o nalezení sebe sama, nelze jím ospravedlnit samoúčelnost naturalistického zpracování látky. Zpracování, které ani nepohoršuje, ani nešokuje, prostě nudí.

Zkusme nyní prozkoumat ještě jednu, opět o něco abstraktnější, perspektivu, která vychází asi z nejčastěji uváděné reakce: „To je výborné, jak se autor bravurně chopil kontroverzního tématu!“ Ptám se: „Jakého?!“ Film je přeplněný vším, co by běžný člověk mohl z pohledu masových médií označit za kontroverzní. Najdeme tu menšinové etnikum lidí s černou pletí, vymahače dluhů, homosexuální podobu vztahu, zanedbání péče o dítě, sex na pracovišti, sex v nemocnici, rozvrácení rodiny nevěrou, BDSM, vraždu atd. Ze všeho, co film ukazuje, je nejméně kontroverzní postava na sexu závislé ženy, která je de facto jen obětí vlastní přirozenosti, jak je nakonec ve filmu také vykreslena. Její problém je pro valnou většinu lidí pochopitelný, ale téměř nikdo se s ním nemůže ztotožnit. S čím se lidé ztotožnit můžou, jsou o mnoho lidštější a běžnější problémy, které hrdinka zažívá, o nichž čteme téměř každý den v novinách a jiném tisku. Problém hlavní hrdinky a její trampoty, jsou z takového pohledu v podstatě konstrukcí extrémního příkladu daného postižení, a to konstrukcí, která má předvést konzumentovi to, co ho uvnitř jeho duše přitahuje jinakostí a zvráceností, kterou potlačuje a které by možná sám rád podlehl. Film se k výše zmíněným tématům nevyjadřuje, pouze je předvádí v duchu stereotypních představ většinového publika. Předvádí témata. Nerozebírá je. Shlédnout tento snímek znamená projít se zoologickou zahradou, v níž jsou v klecích místo slonů, žiraf a velbloudů afroameričané a euroameričané, kteří souloží, nesouloží a plácají se důtkami. Film je proto možné vnímat jako kanál, který slouží k uvolnění stresu civilisovaného člověka, který žije ve společnosti natolik svázané pravidly, že jediným možným vybitím případné agrese jsou sportovní hry a nemravné a násilné filmy.

Co je však směšnější a legračnější, než prázdný film, ve kterém davy lidí hledají hloubku, ačkoliv jeho jediným smyslem je vyhovění skrytým pudům publika? Z tohoto úhlu pohledu se pak opravdu jedná o komedii.

Nutno však dodat, že i přes všechnu kritiku tento snímek shledávám geniálním. Jeho genialita spočívá v tom, že jako celek nedává smysl, ať se na něj podíváme z jakékoliv perspektivy. Jde o účelový konstrukt, jehož jediným cílem je nalákat diváky do kina.

Na závěr bych měl jako správný recenzent uvést doporučení a zhodnocení, které se vejde do jedné věty: Film je určený pro ty, kteří chtějí mít pocit, že viděli umění, ale na výstavy se jim chodit nechce, a kteří skutečnost, že medvídek Pú nosí červené tričko, chápou jako jasnou kritiku moderní společnosti.

_________________
Skutečný název a jméno autora vynechávám, protože si film nezaslouží žádnou opravdovou publicitu, takže jsem zvažoval, zda vůbec něco psát. Za stylistickou redakci textu, která ho podle mě zčitelnila, děkuji kamarádovi, který nechtěl být jmenován. 

4 komentářů:

curly řekl(a)...

sweet, pěkně řečeno :o)

Firejs řekl(a)...

Je docela jasné o jaký film jde... A neviděl jsem ho, takže jsem většinu článku z obav před spoilery vynechal, ale závěr mě navnadil, protože Medvídek Pu je kritikou společnosti i bez červeného trička. :)

Od autora jsem viděl jen Dogville a ten mi přišel opravdu zajímavý. ;)

Likandro řekl(a)...

Curly: Díky.

Firejs: Ano, má být jasné, o jaký film jde. :-) Každopádně jsi dobře udělal, že jsi to přeskočil. Jakkoliv je to spíš teorie a výklad, několik spoilerů tam je.
Dogville jsem neviděl, ale jak známo, práce se ne vždy povede, takže jedno dobré dílo neznamená každé dobré dílo.

Anonymní řekl(a)...

A teda ne ze bych chtel nejak oponovat firejsovi, ale v clanku je doslova napsano to, ze ma medvidek pu cervene tricko, nikoliv to, ze medviek pu a jeho pribehy jsou kritikou spolecnosti...