čtvrtek 30. dubna 2015

Harmonie - proměnné

Pracovat na zvláštní (dalo by se říct postmoderní) religiósní hře Harmonie je na jednu stranu parádní, na druhou je to chvílemi zoufale stresující až frustrující. Cíle totiž nejsou nastaveny zrovna nízko. Předmět navíc není kde obšlehnout. Tak se stalo, že už pár dní řeším vztah několika zásadních proměnných herního světa a snažím se změnit počítání, aby se to celé vůbec dalo hrát, protože původní návrh se v náhlém osvícení ukázal problematický. V poměru k cíli už padlo zhruba šest různých řešení. Na hrob jim mohu nosit leda čerstvé květiny. 
Vzhledem k úspěšnosti se na nejposlednější možné řešení dívám už jen s obavami: "Co když to v jedné ze čtyř zásadních situací selže? Co když to neprojde testem herní dynamiky? Co když si jen uvědomím, že to zásadně a nevhodně promění interpretaci hry či dojem ze hry?" 
Má to nějaká positiva? Ano i ne. Řešení postupně konverguje od složitějších řešení (úplná změna počítání, zavedení nového prvku) k naprosto decentním (částečná změna počítání, zhuštění funkcí stávajících prvků), což je skvělé, protože méně prvků a méně složitých, znamená snazší pochopení hry. Ale až to bude vyřešené, bude to asi vypadat naprosto banálně, což pocitu zadostiučinění příliš nepřidá: tohle jsi opravdu řešil skoro týden? 

2 komentářů:

Petr Vojtěch řekl(a)...

Držím palce. Na papíře to vypadá skvěle, ale pak se to najednou rozsype, co? Příprava je důležitá, ale kreativní proces nic nenahradí :)

Likandro řekl(a)...

Díky za palce. :-) Věc v chodu skutečně nic nenahradí, ale to opravdu ještě v ruce nemám. V tomhle případě každopádně nejde říct, že by se hra rozsypala. Spíš by se mohla hrát trochu krkolomně. Řešení je vážně hodně, ale protože má hra být o svobodě páchat zlo, o zodpovědnosti za celek stvoření, o vztahu ke ctnosti a de facto i o víře jako takové, a to vše už na rovině herních mechanik, pokládá to na design větší nároky než normálně. Uvidíme, jak se to povede. :-)