sobota 31. října 2015

... Bez názvu ...

Poslední dny či týdny jsou napjaté, a tak jsem jako struna. Čekám, kdy drnkot na nervy vydá zvuk a temný "sonet" vyjde na svět se vší svou zlobou, vztekem a nespokojeností, co kvasí v hloubi duše. Čekám, kdy se nechtěně spálí mosty, protože hřmotný žár nemají šanci snést.
Jak jen říct, že číše už se topí ve vodě, že nečinnost, byť třeba pouze zdánlivá, láme vaši vůli, a na cestě se proto jeví spíše jako balvan. Jak se s tím vyrovnat, když to všechno plyne z dobrých příčin, když to má všechno smysl a když se to vše, do třetice, pojí k přátelům, lidem, které máte rádi, kterým přejete?
A tak bych sny nejraději nechal ve snění a snahu o jejich rozednění nabídl dravé tlamě minulosti. Nač se bos honit cestou hřebíků? Nikdo by se nehněval. Starosti by nebyly. Od lidí by zůstaly snad jen drobné výčitky, že člověk měl či má na mnohem víc, že jeho um zvládne tohle, támhleto a taky ještě tamto. Pro takové by však zůstal shovívavý a smířlivý úsměv. Byl by to skromný život, jistě se starostmi, ale podobal by se vajíčkům na tvrdo: nebylo by na něm co zkazit.

4 komentářů:

Firejs řekl(a)...

Vykašlat se na nějaké větší sny a cíle a prostě jen tak jezdit do práce a zpátky, občas se opít... Je svým způsobem strašně lákavé.

Mně by to ale strašně ničilo. Docela dobře si vzpomínám jaké to je, když život stojí za prd, když nemá smysl... Děkuji už nechci. A tak raděj něco dělám, o něco se snažím, i když je to třeba jen nějaká pitomost.

Prostě to co děláš, dělej primárně pro sebe, pro svou radost, pro dobrý pocit.

Likandro řekl(a)...

Ono by to zřejmě nebylo tak, že bych neměl smysl života, poslání či radost. Prostě bych jen resignoval na to se v tom realisovat osm hodin denně v práci. :-)

Firejs řekl(a)...

Tak osmičkou, devítkou ani dvanáctkou v zaměstnání se moc seberealizovat nedá.

Věřím, že v nějaké menší kreativní firmě - tvořící grafiku, hry, videa či cokoliv - to jde, ale my korporátnící... Můžeme jen opakovaně narážet do zdí (anebo do nich zírat, když není co dělat) a poslouchat:"to není moje práce", "já nic dělat nebudu", "je to super, můžete to používat ale ať se do nedozví management", "je třeba to udělat i když je to k ničemu" a "cost saving!". Já se tedy - jako proaktivní inovátor - většinou peru až do konce, ale je to občas únavné.

Takže se teď spíše realizuji tím, že během osmiček v kanclu řeším vlastní projekty. Inu funguje to a plní mě to pozitivní energií. Doporučuji. :)

Likandro řekl(a)...

Korporátník s dvanáctkou měsíčně je některý z těch poslednějších článků řetězu. Myslím si, že i ve velké korporátní firmě může být práce kreativní, když jsi dostatečně vysoko. Ale třeba se pletu. Nikdy jsem tam nebyl. :-D

Dělat grafiku, hry nebo videa za dvanáctku měsíčně v malé firmě, která by neměla ambice na něco většího, zní možná hezky, ale jako vize stabilního života to nevypadá: stres, nejistota a duševní náročnost za tuhle trošku peněz nestojí. Ale taky je kreativita a kreativita... Ono dělat tuctové, prvoplánové nebo nepromyšlené věci zas až tak těžké není.

Tak za dva, tři roky uvidíme, jak to se mnou všechno bude vypadat. :-)

Na každý pád jsem rád, že tě tvá současná situace přístup plní positivní energií. :-)