Když na mě na Facebooku vyskočila krásná tvář blogerky, která sbírá hlasy v soutěži, doufal jsem, že tam budou i jiné blogy než ty s pěknými tvářičkami a s jídlem. Doufal jsem, že budu příjemně překvapený. Všude se přeci mluví o feminismu a o "genderu". Všude se zdůrazňuje, že žena není objekt, že nepatří do kuchyně, že má nějaké názory atd. Když se náhodou objeví fotografie poodhalených žen v budově Akademie věd, ačkoliv to s vědou tak úplně nesouvisí a opravdu to tam v Týdnu vědy asi nemá co dělat, odněkud vyskočí až absurdní majáček s tvrzením, že to dokonce zpochybňuje schopnost žen dělat vědeckou práci.
Když ale někdo vyčaruje hlasování o "Blogerku Roku", kde se dámské blogy hodnotí v kategoriích "krása", "móda", "jídlo", "život", "video" a ve smíšené kategorii "objev redakce Cosmopolitanu", zřejmě je všechno v pořádku. Není pohoršlivé, že chybí třeba kategorie "estetika", ale ještě spíš "sport", "literatura", nebo dokonce "úvahy".
Jestli žena o něčem může psát, a má tedy smysl ji v tom hodnotit, pak o tom, jak být hezká a jak vařit. Co se života týče, chce se to hlavně dobře obléct a mít "životní styl". Jistě nechci zpochybňovat, že život určitě může mít styl, ale prvně by to snad měl být život. Když se s někým o životě bavím, o stylu většinou neslyším. A když se život a způsob žití hodnotí, je zvláštní, že v porotě této kategorie nesedí žádný filosof či autorita, někdo, kdo se o tom, jak dobře žít, už upřímně a opravdově napřemýšlel. Místo toho jsou tam mladí manažer a moderátorka.
Někdy se o filosofii mluví jako o umění divit se, dodává se pak také, že je to rys vlastní dítěti. Ale jak se má člověk něčemu divit, když ho nic nepřekvapuje, a pokud náhodou překvapuje, tak negativně. To jsou lidé skutečně tak povrchní, že nesmyslnou výstavu v Akademii věd řeší, ale o podstatně masovějším a viditelnějším fenoménu, kde se žena doopravdy nějak stereotypizuje, neřeknou ani slovo? Je to vůbec k filosofování? Nebyl by dětský pláč příhodnější?
4 komentářů:
Zajímavá úvaha.
Těch pár pomatených žen, které zakazují výstavy, ničí životy vědcům atp. jsou opravdu jen menšinou. Většina dívek, prostě blogy o jídle, módě prostě čte anebo rovnou píše. A to i takové do kterých bys to na první pohled neřekl - různé alternativní metalistky, potetované veganky, milovnice hřbitovů, kdokoliv - i v těchto odvětvých jsou aktivní blogerky, které mají zástupy fanynek.
A co si budeme povídat - bojují feministky za to aby mohli pracovat v dolech? Aby mohli makat na stavbách? Nikoliv, bojují primárně za to aby jim firmy kvůli kvótám museli dát teplá místečka v managementu...
Nemyslím si, že dnes jsou ženy nějak diskriminovány. Prostě si můžou dělat co chtějí stejně jako ostatní.
Ženy se ve společnosti určitě nemají stejně jako muži. Diskriminace, možná spíš "programování", je ale docela plíživá. Odkazuji na to nepřímo i v té "úvaze": aby žena v soutěži uspěla, měla se dobře, musí se podrobit diktátu a svůj blog věnovat jedné z typicky ženských kategorií. Pokud bude oponovat, automaticky se připraví o možnost úspěchu. Analogicky se to pak vyjevuje i v dalších společenských jevech. Namátkou mi třeba vyskočí statistiky nadávek namířených vůči ženským hráčům online her oproti těm mužským. Stačí přitom jenom dívčí jméno, aby člověk obdržel cirka sto nadávek za den oproti třem. Jasně, je to virtuální prostor, nejde o život, ani o peníze, takže jako co? Holka nebude hrát videohry a bude v klidu. Nikdo ji přeci nenutí. A tak se stane, že holky příliš nehrají videohry. Svůj čas tedy tráví jinak. Pravděpodobně ve sféře, kde je společnost ocení. Když se budou věnovat módě nebo vaření, asi se nesplete. Zkrátka a dobře to není diskriminace zjevná a vědomá. Projevuje se nějak nevědomě a automaticky v tom, jak se lidé representují, jak a v jakých kategoriích se o nich mluví atd. (například ve filmu hrdina často říká při zamilování do hrdinky, že je krásná).
Ale určitě to není jen jednostranné. Od muže se také leccos očekává, leccos ho tlačí k určité kulturní konformitě - pít pivo, okukovat kolemjdoucí ženy, milovat auta, což je podstatné především proto, že jde o jeho interní zájmy a o jeho volný čas, ale také se, zdá se mi, stále očekává, že bude živit rodinu, respektive bude mít vyšší příjem než žena. To se to pak těžko srovnává, když má muž pocit, že musí vydělat víc, protože to po něm všichni chtějí, že by byl budižkničema, kdyby tuhle věc nesplnil atd. Zkrátka je to problém komplexnější a rozhodně bych netvrdil, že se mají všichni stejně, ke všem se stejně přistupuje a všichni můžeme všechno.
A jako vtipné shrnutí: http://www.happyjar.com/wp-content/uploads/2014/10/2014-10-31-Costume.png
Já ti nevím.
Znám pár hráček (anebo mužů vydávající se hráčky) a spíše bojují s tím, že jim furt někdo kupuje předměty a dříve jim dobíjel kredit na mobilu. Statisticky to může být jinak, to nepopírám.
Podobně je to v IT, tedy v praxi jsem zatím dívek moc nepotkal, ale na univerzitě si je spíše hýčkali. Zažil jsem i holčinu, která učila informační systémy a snad i dělala v nějaké firmě a já měl pocit, že o tom mnoho neví.
Spíše je to případ od případu. Nemyslím si, že by to šlo nějak generalizovat. A Nemyslím si, že by ženy byly nějak obecně diskriminovány.
Stejné je to naopak, viz "okukovat kolemjdoucí ženy, milovat auta," dobře to znám ale lidé v mém okolí si už zvykli na to "že jsem si té krasavice vážně nevšiml", "auta mají čtyři kola a volant" a "hokej je to stejné jako krasobruslení?". Nemyslím si, že by mě to nějak společensky shazovalo... Dobrá, společnost nadržených hokejistů by mě mezi sebe asi s otevřenou náručí neuvítala, ale po tom ani netoužím.
Ale je fakt, že můj příjem považuji za nízký. :)
Obrázek je super. Nejspíše budu sdílet dál. :)
Zdá se mi, že to hodně tlačíš do roviny: "I kdyby nějaké problémy byly, znám dost případů lidí, kteří je překonali a zařídili se podle sebe," což je pravda, ale vyvodit z toho pak ten závěr: "Takže jsme našli případ, kdy to neplatí, tudíž problém neexistuje," už je poněkud ošemetné a přes míru matematické.
Zkrátka pointa byla v tom, že v nějaké utopické ideální společnosti by takových tlaků mělo být méně, jen v tom důležitém (samozřejmě je otázka, co to je, ale o tom se teď nebavíme). Člověk, který chce mít něco jinak, by neměl trpět izolací a vyloučením z možností uspět. Tím, že jsem muž, to jsou pro mě spíš menší věci jako třeba nekuřáctví, z větší části abstinence, které mi brání někdy někam jít, kterými "trhám partu". Ale pro ženu to může být právě vůbec mnohem obtížnější cesta k úspěchu mimo pole "krása, móda, vaření, péče o děti". Ne proto, že by to vysloveně nešlo a nebyly opačné případy, ale hlavně proto, že už od mala tě většina společnosti a kultury tlačí do téhle sféry (příkladem budiž třeba jen rozdělení výuky v páté třídě na vaření pro holky a dílny pro kluky). Stane se z toho habitus a pak už ani nemáš šanci vidět, že je to určitá deformace. Možnost výběru tady sice verbálně je, ale reálně to znamená vzepření se celému systému, což je těžké a izolující. Člověk může skončit sám a opuštěný - také tak ty vrcholové manažerky často končí: úspěšné, bez rodiny, bez partnera, nešťastné.
Čili, abych to vyslovil, nejde o to, že by se všichni muži světa domluvili, že budou diskriminovat ženy, ale o to, že se automaticky skrze různé jevy reprodukuje starý společenský model, kde žena neoddiskutovatelně objektem a majetkem muže byla.
Okomentovat