Volání přes hranice

Všechno je jednou poprvé a já mám za sebou první telefonní hovor do zahraničí s cizincem. Cool! Abych pravdu řekl, volat se mi nechtělo. Teď už tuším proč. Než člověk zavolal, uchovával si poměrně velkou naději dobrého konce, nedorozumění a nějakého omylu. Ačkoliv chápu, že jako Polák, který si nějak někde existuje, a najednou mu volá neznámé číslo, budete mírně v šoku, když se na druhém konci ozve:
"Good morning, this is Jindřich Pavlásek.

May I speak to Mr. Jméno Osoby?" 

Pak se ozvalo cosi velmi nesrozumitelného. Myslím, že to bylo: "Yeah, sure." 

"Excuse me I haven´t heard you." 

"Všššš. Píp. Píp. Píp." 

Zavolám tedy znovu, aby bylo zjevné, že nejde o nabídku spodního prádla nebo zlepšení erekce, a po devátém zvonění se polsky ozve, že volaný účastník je nedostupný a že mám zavolat později. Vypnul si telefon?

Pak mě na vteřinu prozvoní - asi kopíroval číslo, aby si ho dohledal, a vytočil ho omylem. 

Pak mu volám zpátky, aby bylo opravdu zjevné, že je to důležité. Zvoní to dlouho. Nic. Tak to pokládám. 

Píšu smsku s textem *N#, aby mi to oznámilo doručení zprávy (starý iPhone to holt sám od sebe neumí), ale kdo ví, jak to přes hranice funguje. Nicméně zpráva s Xtou upomínkou prý dorazila.

Napíšu další mail, napíšu na facebook přímo osobě a studiu, napíšu na twitter tweet přímo osobě a studiu. Přidám si osobu na facebooku do přátel, aby si vzpomněla, že máme smlouvu.

Třeba něco má, říkám si, a tak čekám a nejpozději zítra zavolám zas.

Pak už zbývá jen dopis do Polska - to by bylo taky poprvé. Volání nakonec samo o sobě nebolelo, ale jinak je to celé děsná pruda. Nasekat harantovi na holou. 

"Prázdné mletí pantem"

Občas mi někdo řekne, že jsem se zbláznil, že jsem magor nebo šílenec. Má mě to těšit? Má mě to tížit? 

Na jednu stranu se šílenství pojí s opojnými uměleckými stavy a já nebudu popírat, že někdy mívám při pořádání večeře pocit, že v kousku nakousaného chleba se zračí všechen život a podstata světa, a když říkám pocit, nemíním tím myšlenku, ale hmatatelnou přítomnost jevu. Teď na mě tímhle způsobem mrká prázdný hrnek na stole. Je to docela legrační. 

Na druhou stranu je blázen nálepka izolující jedince v jejich bludnosti a volající k nápravě: nevidíš svět a nechápeš se světa jako my ostatní, měl by ses jít léčit. Zřejmě mi to nikdo neřekl v tomto druhém významu. Jenže hranice jsou někdy až příliš tenké, a tak se občas při sledování vlastního obrazu v zrcadle musím ptát: "Nezblázním se jednou?" 

Občas mi někdo řekne, že jsem strašně akademický, analytický nebo zkrátka pojmově přehnaně přesný. Má mě to těšit? Má mě to tížit? 

Na třetí stranu jsou to slova plně odporující běžné i neběžné představě uměleckého prožitku, neboť se váží k jasným pravidlům a k pořádku myšlení, čímž navíc odporují bloudění. Takže je buď nepravděpodobné, že bych se dlouhodobě pomátl na mysli, nebo je pojem blázna cele chybný. 

Takže na čtvrtou stranu ze mě Derrida nebude, protože je to všechno ještě příliš smysluplné. 

Mohyla

Je libo mysteriózní thriller o mladé dívce z Tábora, kterou trápí vykořenění ze světa, podivná zmizení a možná také halucinace?
Kamarád, Jan Nikrýn, zrovna spustil kampaň na IndieGoGo, kde si lze takový příběh v komiksovém zpracování objednat: https://www.indiegogo.com/projects/the-barrow-hill-original-graphic-novel#/story

Protože znám velmi dobře celý děj, nakonec jsem k hlavní linii sám přispěl, můžu říct, že to skutečně bude stát za to. :-)

Cubesis v ABC

Nadpis článku je všeříkající: Cubesis je jako příloha v ABC . :-) Pokud jste hru z nějakého důvodu ještě nehráli a chcete ji mít v podstatě zdarma, kupte si 22. číslo.

Doplněk: odkaz na video od dvou mladých hráčů: http://youtu.be/Uv_4gQTFPrs

Cubesis a Steam

Včera nám někdo ze společnosti Valve schválil nastavení stránky. Dnes už trůníme v katalogu snad největšího a nejznámějšího digitálního distribučního kanálu, tak říkajíc na Steamu.

http://store.steampowered.com/app/318440/

Samozřejmě to nebylo bez práce, samozřejmě to bylo vyčerpávající, ale teď si stojíme vysoko na kopci a díváme se široko do světa. (A nebo taky ne. :-D) Každopádně všechna dodatečná práce (vylepšování hry, rozesílání miliardy e-mailů atd.) nepřišla vniveč. Mám radost. A to je, prosím vás, vlastně všechno. :-)

Třídní sraz

Včera jsme měli po pěti letech třídní sraz. Sešly se i paralelky, takže tam bylo opravdu strašlivě moc lidí. Byl to zvláštní pocit, vidět všechny ty tváře znovu pohromadě. Poslouchat, co lidé dělají, jak se mají, jaké mají plány a jak svůj život a své ambice hodnotí, je neobyčejně zajímavé. Celkově to bylo parádní a ačkoliv na podobné akce většinou nechodím, jsem vážně rád, že jsem tam byl, čímž mnohokrát děkuji organizátorům, že se do takové monstrózní akce pustili.
A moment k nezaplacení? Když přišel spolužák a první, co mi nadšeně řekl, bylo: "Čau, hrál jsem tvoji hru a je to fakt super, hrozně mě to bavilo a dohrál jsem ji do konce!"
Vážně mě to překvapilo, potěšilo, ba dokonce dojalo. Skvělé zakončení školního roku. Díky.

Jak ve mně na fakultě vytvořili nezdravý habitus

Přibližně před hodinou jsem odevzdal bakalářskou práci. Popravdě řečeno se dostavila úleva, ale rozhodně ne pocit blaha. Je samozřejmě diskutabilní, jestli je to tím, že se nedostavil, nebo tím, že se celá práce věnovala tomu, že úleva ze strázně nijak slastná není, že se teď tudíž klamu. :-D Plně existující a reálné jsou nicméně knihy na mém stole. Vážně je to normální, seběhnout ihned a s nadšením ze Sekretariátu bakalářského studia do knihovny a vybílit ji? Půlka knih navíc ani není česky. A přesto mě těší, že tady jsou a že si je budu moct všechny přečíst, ačkoliv jsem ještě včera nechtěl vidět ani řádku. A tak musím na závěr konstatovat, že si přijdu nenormální.

Počet stran 3

Fanfáry už skoro znějí. Padesát dva normostran. Práce je téměř kompletní. Až na tu část, kterou jsem psal dneska (nové části chtějí vždycky následující den učesat) se mi to zdá překvapivě dobré, takže z toho mám radost, protože jsem už několik dní bojoval s pocitem, že to možná vůbec nebude čitelné nebo nebude jasně vidět hlavní záměr práce. Snad to budou vidět stejně také čtenáři (vedoucí a oponent). :-D Zítra už jenom upravím odkazy. Několik věcí dohledám. Dám tomu nějakou formu a napíšu ... ... .... úvod. :-D No vážně. Vedoucí říkal: "Úvod se píše až nakonec," tak bude až nakonec! :-D

Počet stran 2

Dokument, který nese vznosné jméno Motiv klamu podle Platóna a Artuhura Schopenhauera, už čítá dvacet tři normostran. Dokument je zároveň moje bakalářská práce. Jinak řečeno: už jsem v půlce! Je to "ohromně báječné" a mám z toho už od včerejšího večera druhé Vánoce (i bez Alzy). Ještě více mě však těší, že jsem v polovině nejen početně, ale předně tématicky. Relativně veselého Platóna nahradí poměrně depresivní Schopenhauer. A kdybyste náhodou nevěděli, co si myslí o lidech, pak vězte, že nic dobrého. Na druhou stranu vyniká jistým ostrovtipem, takže se je na co těšit. A nezapomeňte: „Jako jsme lhostejní při exkreci, tak bychom se neměli třást před smrtí." (Svět jako vůle a představa I, 1998, s. 224)

Počet stran

Celý semestr se věnuji bakalářské práci, ale psát jsem ji z různých důvodů začal teprve před několika týdny. Už teď můžu říct, že nejzábavnější je počítat počet normostran. :-D Samozřejmě tím nemyslím, že by psaní zábavné nebylo - baví mě celý den a často nepřestane ani během spánku - nic se však nevyrovná přepočítání stránek: tu a tam připíšete několik vět, vyškrtnete nadbytečné odstavce a nakonec zjistíte, že je to celé ještě delší než na začátku. Kdo by se v takové situaci neusmál?

Rozhovor pro Games.cz

Nedávno jsme byli s Ikkjuem na návštěvě v Třeboni jakožto účastníci akce GameDay, kde jsme naši hru vystavovali. Krom hráčů jsme tam potkali i Pavla Dobrovského, který se s námi rozhodl udělat rozhovor, za což mu tímto děkuji. Ikkju (Jan Horáček) bohužel nemohl, takže jsem se věci zhostil sám. Snad jsem neudělal ostudu ani hře, ani Ikkjuovi, ani sám sobě. :-))

Rozhovor si můžete pustit na YouTube:
http://youtu.be/pTmj1Qlsrvw

EDIT 2:
Díky diskusi na Games.cz jsem pochopil, proč je většina rozhovorů "jako přes kopírák". :-)

EDIT 3:
Tohle mi v přeneseném smyslu přišlo strašlivě trefné:
"Každý z nás je potenciální Dominici, nikoliv snad vrah, ale obžalovaný zbavený řeči, anebo - což je ještě horší - přizdobený, potupený, odsouzený pod nánosem řeči svých žalobců. Ukrást člověku řeč ve jménu řeči samé - tím začínají všechny justiční vraždy." - R. Barthes, Mytologie, s. 46

Článek bez pointy

Jel jsem dnes autobusem z Liberce do Prahy, když mě náhle zaujala velmi malá dívka, která chvíli před příjezdem na Černý most pronesla: "Už tam budem? Ach jo, celou cestu to načítá," protože nefungovaly dotykové obrazovky. Načeš agresivně vytrhla sluchátka ze zdířky a téměř až vykřikla chrčivým hlasem: "Už to nechci nikdy vidět!" Chvíli nesrozumitelně brblala a mezi brbláním zaznělo: "Chci být šťastná."
A tak jsem začal přemýšlet o tom, co činí šťastného mě, a protože jsem měl předevčírem narozeniny, jsem notně pod vlivem nejposlednějších dní, které bych označil za opravdu prodchnuté třpytivým štěstím. Myslím, že jsou to jedny z nejpěknějších narozenin, jaké jsem zažil. Vděk patří lidem, kteří mi dovolili něco takového teď říct. Rodině a přátelům kteří se postarali o to, že několik posledních dnů skutečně vystoupilo z určité šedi a naplnilo se radostí z toho, že člověk je, jak je a jak by mohl být.
Asi nejkouzelnější byl celý narozeninový den s dívkou, do které jsem již dávno zakoukaný. Je opravdu těžké vyjádřit, čím vším mi je a čím mě naplňuje její prostá přítomnost. Byla kromobyčejně báječná a krásná a bylo poznat, že jí na mě záleží, že mi naslouchá a že na mě opravdu myslí. Oslava byla letní, lehoučká a jako jemná pavučina ve třpytu slunce, bylo jí samotné shledání a celý den. Život který bych chtěl žít.
Následovala další shledáními s dalšími lidmi a s oslavou klasičtějšího střihu s dortem a s narozeninovým přáním při sfouknutí svíčky.
Je například krásné potkat po dlouhé době člověka, který už jen nadpisem titulu knihy vyjadřuje hlubokou obeznámenost s vaší osobou a s rozvážnou elegancí vás rozesměje až od samotného srdce. Pak vůbec není podstatný dárek jako hmota, ale duševní spřízněnost a porozumění.
Také je skvělé mít okolo sebe lidi, kteří vaše narozeniny nenechají odplavat jen tak bez povšimnutí a bez "pořádné" oslavy, což je můj ctěný standard. Je to pro mě něco nového, ale zároveň cosi co vyjadřuje hluboký zájem oněch lidí na mé maličkosti a na tom abych nezůstal sám, k čemuž tak často tíhnu. A zároveň se v tom zrcadlí jiné pojetí veselé a šťastné události, který bych měl z jejich pohledu zažívat i já, tedy možnost dívat se na svět jinýma očima, což je dárek sám o sobě, a tedy důvod k radosti.
Poslední dny jsem tedy velmi radostný a šťastný, protože všechny změny v posledním roce života se zdají být jako nově zasazený strom, který začal plodit...

Jeden z nejzvláštnějších dárků jaké jsem kdy dostal, ale líbí se mi - i když (není na fotce) např. roztrhanou igelitku přilepenou na okraji rámu nechápu - pank livs! :D

Dnes byla zkouška

Všem, kteří drželi palce, děkuji. Zkouška je zdárně za mnou s výborným výsledkem. :) Tak tu časem možná opět něco přibude. :)

EDIT: Mimochodem, včera se objevila první recenze na Cubesis. http://indeegames.cz/recenze/cubesis/ Autor je v recenzích oproti standardu poměrně kritický (ale ne hloupě a za každou cenu), takže myslím, že právě od něj je 7/10 perfektní výsledek.

Zítra [byla] zkouška

Zítra mě čeká úplně šílená zkouška. :) Snad dopadne úspěšně. Jestli ne, tak se na studium snad vykašlu. Všechen stres okolo za to vážně nestojí. Každopádně, prosím, držte palce. :)

EDIT: Tak nám kvůli výluce metra zkoušku přehodili na 19. června.

Kreveta

Asi by se slušelo říct, když už je tam člověk jednou administrátorem :D , že je spuštěna nová verze Krevety. http://kreveta.net/

Všem co projekt podporovali, děkuji za podporu. :) Celé tamní komunitě pak za otevřený přístup k celé věci. :) Bez toho by to nešlo.