Přání k narození dítěte

Mamka mě prosila o přání pro kolegu v práci, kterému se narodilo dítě. Chtěla něco roztomilého a miloučkého a ideálně bez nehezkých nápisů typu "BABY" přes jednu třetinu obrazu atp. Spíchl jsem tedy takovou drobnost na A5.

Zdobnější diář za pár kaček

Jak se blížil Štědrý den, chtěl jsem vyřešit dárky. Jedním z nich byl také diář. Jak jsem chodil po různých obchodech, běželo mi hlavou: "Najít pěkný, účelný a skladný diář dnes nebude problém," a nechával jsem si to jako příjemnou třešničku na dortu. Jenže pak se staly dvě věci: nemohl jsem koupit diář za čtyři sta korun, protože bych za dárky pro danou osobu dohromady utratil moc, a to by úplně pokazilo celý dárek; zároveň jsem ale žádný vhodný diář v žádné cenové kategorii nenašel: byly buď ošklivé, velké nebo měly zvláštně uspořádané stránky. Aby toho nebylo málo, tohle byl dárek, který jsem skutečně musel koupit. Zachvátila mě panika.

Usoudil jsem, že buď koupím nejobyčejnější diář formátu A6, na který narazím, s tím, že ho upravím, nebo nějaký formálněji vypadající levný diář, který budu moci nechat, jak je. Obyčejný neměli, a tak jsem koupil ten formálně vypadající.

Oproti tomuto náhledu měl navíc oblé rohy.

Pár dní se mi zdálo, že je to dobré a že mám dárky vyřešené. Ale jeden večer jsem se na diář podíval a hlavou mi problesklo, že takovou vobludnost skutečně nikomu dát nemůžu. Druhý den jsem tedy diář rozlepil, respektive spíš opatrně odtrhl desky od jejich obsahu, a jal jsem se je potáhnout látkou. Látku jsem vzal takzvaně "patchworkovou" (myslím, že byste ji v klidu koupili dostatečné množství do padesáti korun a diáře by z toho byly tak tři). Chtěl jsem mít jistotu, že mi neprosákne příliš mnoho lepidla na textil, a tak jsem na látku ještě nažehlil jakousi prastarou vložku. Lepidlo jsem vždy pečlivě rozetřel a desky k látce lepil postupně (jedno křídlo, hřbet a druhé křídlo, levý kraj, pravý kraj, vršek, spodek).

Fotografie jsou opět pořízeny starým telefonem. Na ilustraci však, dle mého soudu, stačí.

Obsah desek, čili diář bez desek, samozřejmě nejde přilepit zpátky jenom tak, protože odtržený papír je různě pokrčený a zkrátka nevzhledný. Nejsnazší řešení je vzít bílou čtvrtku (stejně bílou jako papír) a nejprve ji přilepit na volný pokrčený list, který má ukotvit desky. Totéž opakovat na druhé straně a pak diář vlepit do desek. Já jsem neměl k disposici dostatečně kvalitní čtvrtku stejné barvy, a tak jsem raději zvolil barevné čtvrtky.

Ačkoliv to asi není vidět, látka má na sobě zlatý tisk

Samozřejmě je možné přidat stuhu jako záložku, případně papírovou kapsičku, jak je to teď moderní. Protože jsem měl doma látky, lepidlo i čtvrtky, stálo mě to skutečně jen diář a čas, avšak i při pořízení všech nutných pomůcek jsme, myslím, pořád poměrně daleko od ceny diářů značky Paperblank, přitom ale máme desky přibližně stejně hezké.

Návlek na ruku

Před časem jsem pro svou milou dělal návlek na ruku. Občas ji bolívaly šlachy, když hrála na housle, a zateplení ustřiženou ponožkou pomáhalo ulevit. Přestože ponožka to byla hezká, rozhodl jsem se, že důstojnější, teplejší a pevnější forma by mohla být lepší, a vytvořil jsem proto speciální návlek na ruku.

(Kvalitu fotografií omluvte, starý telefon nefotí nejlépe a během procesu tvorby zpravidla nemívám chuť nebo čas štrachat fotoaparát, čekat až se nabije atd.)

Začal jsem skicami vzorů a konstrukce. Chtěl jsem, aby šel ohrnout, aby byl zapínací, nikoliv pouze navlékací, aby měl vzor spíš geometrický než například florální - k předmětu mi to tak lépe sedělo. 

Udělal pracovní model, abych věděl, jak bude vycházet zapínání, aby věc pevně a pohodlně obepínala ruku. Díky tomu jsem pak byl také schopný poměrně přesně umístit vzor na výslednou "ortézu" - viz dvojí kresba na "maketě". 

Upravil jsem šablony a věc vytvořil "na ostro" ze správných látek. Základní sešití provedla mamka na stroji - nestíhal jsem, a tak to tak bylo rychlejší. Ztratila se tak nicméně možnost ohrnutí, protože spojení mezi palcem a dlaní je sešité, možná je to však komfortnější. Geometrické prošívání jsem pak dokončoval ručně opět sám (čili jehlou a bavlnkami). Uvnitř je podšívka ze světlé látky. 

Zabalené to pak bylo v ručně dělané krabičce ze čtvrtky s obrysem houslí a převázané saténovou stuhou. Fotografii bohužel nemám. O balení dárků každopádně třeba někdy příště. 

Aby nedošlo k mýlce

Aby nedošlo k mýlce, pořád samozřejmě různě tvořím, maluji, kreslím, šiji atd. Zkusím některé práce postupně zpětně doplnit.
Protože jsou Vánoce, přikládám fotografii drobného přáníčka, o které mě poprosila ségra (mimochodem mám moc fajn ségru) s tím, že ho dá přítelovi, že chce robota se santovskou čepicí a stylově v duchu Machinária.

(tužka a akvarelové pastelky; fotil stařičký iPhone 3G)

S tím bych také všem návštěvníkům rád popřál hezké prožití následujících vánočních dnů.

Robot Carl pro kamaráda

Aby to tu trochu žilo: robot více méně podle scény (http://24.media.tumblr.com/tumblr_ma5zqaIfI91qm6oc3o1_500.gif) z filmu Robinsonovi pro kamaráda k narozeninám. Není to dokonalé, ale co už se dá dělat. Tužkou a akvarelem na A3. Foceno telefonem.

Papírová lilie

Papírová lilie pro slečnu. (akvarelový papír, akvarelky, akrylová barva, tuš) Foceno telefonem. 

Motýl a náušnice

Akvarelový motýl na víko krabičky s lehce květovými náušnicemi (fotil telefon).

Penál

Penál je další přírůstek mezi ručně vyráběnými dárky. Fotografie i video jsou pořízené tak nějak pět minut po dokončení a pět minut před tím, než jsem to musel zabalit a odejít, takže jsou spíš "aby byly", než co jiného. 

Fotografie:

Video: