V pozdějším věku jsem doufal, že podobné zážitky skončily s jízdou na kole, protože k té se také vážou různé jiné děsuplné zážitky. Nakonec jsem se pár let zpátky učil jezdit i na kolečkových bruslích. Naštěstí to nebylo králičí metodou. Celá zapeklitost je ale v obecnosti problému: když se chce někdo něco naučit, někdy to nejde, a je to proto buď vysloveně nudné, nebo je to přímo k vzteku. Když se teď mám naučit pracovat se 3D programem, situace je podobná. Musel jsem skočit a plavat. Jenže je úplně jedno, jestli jsem předtím třicet hodin procházel a zkoušel velmi kvalitní videotutoriály nebo odchodil osmnáct hodin kurzů. Jakmile chci něco udělat sám, rukávky jsou pryč a já se topím. Ne v bazénu, v moři. Celý den si klikám a přemítám, jak bych tak udělal to či ono. Nakonec se to povede a vidím, že to šlo za pět minut. Když frustrovaně prohodím židli monitorem, další dny jsem tak zhnusený, že to nemůžu ani vidět. Útěchou může být snad jedině vzpomínka, že jindy si klikám třeba i několik dní, než tomu přijdu na kloub, takže to šlo v podstatě dobře.
Stovky investovaných hodin a pořád nebýt spokojený, to není jenom tak. Někdy se už trochu bojím, že na takovéhle dlouhodobé učení se už nemám nervy. Ale pak zase jdu a zkusím to znovu. A znovu. Postupně se zlepšuji. Jen mě mrzí, že to není jako s tím plaváním: jednou se trochu "zatopit" a pak už to umět.
4 komentářů:
Zvládneš FHS, zvládneš cokoliv!
:-D Tak tenhle komentář takříkajíc "made my day". :-D Díky! :-)
Držím palce.
Frustrace z učení je to nejhorší. Bohužel to může dojít i tak daleko, že se se ti začne dělat fyzicky špatně už jen při pomyšlení. Snaž se tomuhle stavu předejít. Pak už to jde těžko změnit. ;)
Díky za palce. Já bych se toho nebál. :-)) Je to jinak spojené s prací na nejsmysluplnějším herním projektu, jaký jsem zatím dělal, takže mě to většinu času spíš naplňuje. :-) Byla by ale chyba to barvit jenom růžovou.
Okomentovat